Petr Koubský: Pootevřené dveře pro cenzuru | E15.cz

Petr Koubský: Pootevřené dveře pro cenzuru

Petr Koubský: Pootevřené dveře pro cenzuru
Ministr financí Andrej Babiš (vlevo) a premiér Bohuslav Sobotka
• 
ZDROJ: čtk

Petr Koubský

Černý den pro svobodu internetu v České republice, řekl předseda Pirátů Ivan Bartoš. Orwell a 1984 zůstává varováním, zdůraznil o den dříve Ján Simkanič, šéf SPIR, tedy nejdůležitějšího internetového profesního sdružení u nás. Ještě přede dvěma lety bych oběma řekl, že nevkusně přehánějí. Dnes s nimi souhlasím. A doporučuji všem, ať se nad jejich varováním zamyslí.

Jak jste si možná všimli, Poslanecká sněmovna právě schválila nový zákon o regulaci hazardu. Ten zákon, pokud to umím posoudit, je rozumný a potřebný.

Bojovníci proti hernám zaplevelujícím města z něj mají radost. Bohužel však obsahuje chybu, která snad dokonce ani chybou není; odborníci na ni totiž poukazují tak dlouho a tak hlasitě, že její ponechání lze hodnotit spíše jako záměr. Jde o to, že dle nového zákona může ministerstvo financí nařídit poskytovatelům internetového připojení, aby zablokovali webové stránky, na nichž se provozují nepovolené sázkové hry.

Na první pohled na tom není nic špatného. Hazard je regulované odvětví, bez licence se provozovat nesmí, zakročit proti nelegálům je správné. Drobný, ale důležitý háček je v mechanismu zákazu.

Už dnes je u nás možné zakázat web. Může to však udělat jedině soud, který rozhodne, zda webové stránky porušují zákon. Standardní právní postup je průhledný a dá se proti němu odvolat. Předat pravomoc do rukou ministerských úředníků znamená zavřít za ní dveře, za které není vidět. Zařazení na blacklist nebude třeba zdůvodňovat a není jasné, jak bude vypadat případný opravný postup.

Ještě předloni bych zákon akceptoval beze strachu, že jej někdo zneužije. Od té doby ale neustále politicky přituhuje.

Kromě toho tu je technická stránka věci. Internet funguje jinak, než si zákonodárci asi představují; zablokovat selektivně nějaké stránky, aby se k nim nedostali čeští uživatelé, je přísně vzato nemožné, prakticky vzato nákladné a vždy jen částečně účinné.

Kdo ponese náklady takového postupu, o tom zákon nic neříká – k malé radosti providerů, kteří tuší, nejspíš správně, že to nakonec zůstane na nich stejně jako případný hněv a stížnosti uživatelů. Ale ještě předloni bych tohle všechno akceptoval a věřil, že zákon je sice formulovaný nešikovně, ale že ho nikdo nezneužije.

Od té doby však bez přestání politicky přituhuje. Vidina autoritativních režimů ve střední Evropě je nepříjemně reálná. Proč bychom vůdcům s pevnou rukou měli usnadňovat cenzuru, kterou by jistě zavedli, jakmile by mohli? Oni ji stejně zavedou, dojdou-li věci tak daleko; ale ať si na to tedy udělají své zákony! Pokud budou moci využít a ohnout demokratický legislativní zmetek, spousta lidí si toho ani nevšimne.

Když budou zavádět cenzuru od nuly, bude to alespoň vidět. Internet je nejobtížněji řiditelné médium, poslední příležitost pro svobodu slova, kdyby všechny ostatní selhaly. Střežme ho jako oko v hlavě. Myslíte, že je to paranoidní postoj? Já taky doufám, že ano, ale jistý si tím bohužel nejsem.

Autor je analytikem IT

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!